Záhada žížal

1 Státní rozpočtová všeobecně vzdělávací instituce „Kadetní internátní škola Orenburg pojmenovaná po I.I.

1 Státní rozpočtová všeobecně vzdělávací instituce „Kadetní internátní škola Orenburg pojmenovaná po I.I.

Autor práce byl oceněn diplomem vítěze III. stupně

Text práce je umístěn bez obrázků a vzorců.
Plná verze práce je k dispozici v záložce “Job Files” ve formátu PDF

Na podzim, za slunečné soboty, jsme se celá naše rodina vydali na zahradu. Máma a táta vzali lopaty a já s Ritou hrábě. Po chvilce práce jsem si všiml, že Rita něco vyhazuje ze země stranou a máma to vrací zpět. Uvědomil jsem si, že to jsou žížaly. Mezi mámou a Ritou vypukla hádka. Rita mluvila o škodlivosti žížal a máma o jejich výhodách. Neznal jsem odpověď na otázku a běžel jsem k tátovi. Ale táta se záhadně usmál a aniž by mi odpověděl na otázku, řekl: „Romane, ty sám mi říkáš, že ve třídě odhaluješ tajemství ruského jazyka, ale nechceš odhalit tajemství žížal?“ Tehdy jsem si pomyslel, proč ne. Táta navrhl, abych studoval život žížal, pozoroval je, zjistil, jak žížaly ovlivňují tvorbu půdy. Tak se zrodilo téma výzkumné práce: „Tajemství žížal“.

Toto téma je aktuální, jelikož v současné době dochází k ničení půdy a snižování její úrodnosti. V důsledku lidské hospodářské činnosti dochází ke znečištění půdy, a dokonce i k jejímu ničení. Obrovské plochy úrodné půdy jsou ničeny při těžebních pracích, při výstavbě podniků a měst.

Věříme, že je třeba bojovat za zvyšování výnosů plodin, přičemž je nutné plně zohlednit a využít všechny přírodní síly související s rostlinným životem. V návaznosti na cíl a úkoly výzkumné práce se pokusíme prokázat, že žížaly ovlivňují tvorbu půdy.

Předmět studia: žížala.

Předmět výzkumu: role žížal v tvorbě půdy.

Cílem studie je dokázat, že žížaly jsou prospěšné, a proto potřebují ochranu.

1) analyzovat literaturu k tomuto tématu;

2) studovat charakteristiky žížal a jejich roli při tvorbě půdy;

3) zjistit, zda žížaly mají smyslové orgány;

4) provést výzkum a vyvodit závěry.

Výzkumné metody: analýza literatury, pozorování, zpracování výsledků.

1. Teoretická část.

1.1 Kdo jsou žížaly?

Slovo „červ“ nemá striktní vědecký význam – to je to, co se obvykle nazývá pro různé bezobratlé živočichy s protáhlým měkkým tělem.

Kroužkovci se vyvinuli ze společných předků červů pod vlivem evolučních faktorů. Důležitým bodem v jejich evoluci je rozdělení těla na segmenty (kroužky). Díky aktivnímu pohybu si kroužkovci vyvinuli oběhový systém, který zásobuje tělo živinami a kyslíkem. Starověcí kroužkovci měli ve srovnání s jinými červy složitější strukturu.

1.2 Život žížal.

Vlhkost půdy, teplota a množství potravy jsou hlavními podmínkami nezbytnými pro život a rozmnožování červů. Za suchého počasí se zavrtávají do hloubky 2 – 2 metru.

Žížala žije v různých půdách, kde je kypří a zpracovává (tato činnost je obzvláště prospěšná v půdách zeleninových zahrad a sadů). Tito živočichové, kteří propouštějí půdu svými střevy, ji neustále zlepšují, sytí ji organickými zbytky a mísí, kypří, zajišťují přístup vzduchu do hlubších vrstev a zvyšují úrodnost. V některých případech přenos žížal do půd, kde se dříve nevyskytovaly, zvyšuje výnos zahradních plodin. V zemích s vlhkým podnebím je žížal více. Žížala však nežije v podmáčených půdách, stejně jako v bažinách, zejména rašelinných. [3]

Nemohou žít v písku.[4]

Přes den se červ ukrývá v noře (nora je úzký dlouhý kanál, který v horkém létě může dosáhnout hloubky 1,5 metru, s rozšířením na konci pro otáčení) hlavou směrem ke vchodu, který je pokrytý listím, jehličím a dalšími nečistotami, a za soumraku ožívá.

Plazí se k povrchu téměř celým tělem, pouze zadní částí se drží okraje díry a přední částí těla se krouživými pohyby zvedá nad zemi a ohmatává vše kolem. Pysky ohmatá spadaný list, chytí ho a vtáhne do své díry. Červi tráví celý život v zemi, vyhrabává si hluboké chodby a tím kypří půdu. Někdy jsou však po silných deštích nuceni své zatopené díry opustit, aby se neudusili.

Červi se živí hnijícím listím, polykají hrudky zeminy a zrnka písku. Červi dýchají celým povrchem své tenké, jemné kůže, prostoupené cévami.

Právě tato dýchací funkce nutí žížaly opouštět své nory. Během deště, pokud v nich červ zůstane, riskuje, že se jednoduše udusí. Poté, co zranitelní tvorové vyčkávají na konec „povodně“, se opět spěchají schovat v hlubších vrstvách země.

V zimě se schoulují do klubíčka a spí. Když na hladině vidíme červa, znamená to, že hledá nový domov nebo výživnější půdu. Červi nemohou žít na slunci.[4]

Kroužkovci, kteří žijí v půdě, slouží jako potrava pro mnoho zvířat. Živí se jimi krtci, žáby a někteří plazi.[3]

1.3 Škoda, kterou lidé způsobují žížalám

Žížaly jsou bohužel nyní ve velkém nebezpečí. Důvodem je aktivní používání chemikálií v zemědělství. Ošetřováním polí různými pesticidy k boji proti škůdcům lidé ničí i tyto užitečné žížaly. [6] Rytí půdy způsobuje žížalám velké škody. V tomto případě země pod spalujícím sluncem vysychá a žížaly, které trpí nedostatkem vláhy, hynou. Na jaře se na zryté půdě žížaly stávají snadným terčem pro ptáky. Poté, co lidé pozdě na podzim zryjí půdu, ničí nory žížal, které se jim podařilo usadit se na zimu.

2.Praktická část

2.1 Dotazník

Po prostudování literatury jsme se dozvěděli hodně o žížalách. Nejdřív jsme chtěli Ritě a jejím spolužákům říct všechno najednou. Ale po zamyšlení jsme se rozhodli, že to nestačí. Co děti vědí o žížalách? Během hodiny komunikace jsme provedli průzkum na následující otázky.
1. Co jsou to žížaly?

2. Kde jsi je viděl/a?
3. Co jedí žížaly?

4. Co dělají žížaly v zimě?

5. Mají červi vyvinutý čich, hmat a sluch?

6. Jsou červi prospěšní?

7. Potřebují bezpečnost?

Obecně lze na základě výsledků průzkumu konstatovat, že všichni spolužáci znají žížaly. Ale o těchto záhadných zvířatech vědí jen málo: mají oči, uši, nos, přinášejí užitek nebo škodu.

2.2 Pozorování.

2.2.1 Očich, sluch, hmat, zrak.

V průzkumu téměř všechny děti poznamenaly, že červi mají vyvinutý čich. „Koneckonců, jak by ostatní červi cítili nebezpečí?“ poznamenal Oleg. „A jak by našli potravu?“ trval na svém Andrej.

Abychom ověřili, jak silný má červ čich, udělali jsme následující. Přinesli jsme k červovi půlku cibule a čekali. Červ chaoticky lezl po stole, ale pokaždé, když se přiblížil k česneku, ucukl od něj, jako by to bylo něco nepříjemného.

Po chvíli jsme udělali totéž s česnekem.

Z těchto pozorování můžeme vyvodit závěr. Žížala vnímá pachy. Například má raději vůni česneku než vůni cibule.

Například máme sluch. Ale co červ? Pokud zaklepete na stůl před ním, červ zareaguje. Ale pokud mu cvaknete prsty přímo „nad uchem“, ničeho si nevšimne. To znamená, že červ klepání na stůl neslyší, ale pouze cítí jeho vibrace. To znamená, že nemá sluch, ale hmat červa je dobře vyvinutý – pokud se ho dotknete byť jen lehce, červ se začne vrtět a zachrání se před nebezpečím.

Existují však určité základy vidění. Přestože nemá oči, červ dokáže rozlišovat světlo a tmu. Jeho světlocitlivé buňky jsou umístěny po celém těle. [6] Červ se bojí jasného světla, ale slabé světlo v noci ho může dokonce přilákat.

Zrak červa jsme testovali následujícím způsobem: posvítili jsme na něj ve tmě baterkou. Červ se snažil dostat tam, kde byla tma. To znamená, že červ dokáže rozlišovat mezi světlem a tmou. V knize jsme četli, že nemá oči, ale ukázalo se, že jeho světlocitlivé buňky jsou umístěny po celém jeho těle.

Pozorování nám umožnila vyvodit závěr. Červi vnímají pachy, prakticky nic nevidí (jen světlo a tmu), nic neslyší (ani když jim lusknete prsty před nosem), ale hmat mají dobře vyvinutý.

2.2.2 Dopad na tvorbu půdy

Provedli jsme další fázi studie: na dno třílitrové sklenice jsme nasypali kameny, poté úrodnou zeminu a písek. Na povrch jsme rozdrobili kousky brambor, mrkve, cibule, suchého listí a vypustili do nich žížaly. Sklenici jsme zabalili do fólie a umístili na chladné a tmavé místo.

Toto se stalo po 20 dnech. Objevily se díry. Část zeleniny zmizela. Chorbiny, které žížaly vytvořily, byly viditelné podél vnějšího okraje sklenice. To naznačuje, že žížaly jsou velmi aktivní a okamžitě začínají vytvářet mnoho chodeb. Hranice půdy a písku se posunula, hranice se stala zubatou.

Po 40 dnech byla půda ve sklenici promíchána, uvolněna a hranice mezi tmavou a světlou vrstvou zmizela.

2.3 Výsledky výzkumu (závěr).