Význam, teorie a praxe používání přípravků na bázi huminových kyselin
Efektivita rozvoje odvětví živočišné výroby určuje ekonomiku a potravinovou bezpečnost země. Nedostatečné zásobování zvířat a ptáků kompletním krmivem a zejména drahými krmnými přísadami a zdroji biologicky aktivních látek je brzdícím faktorem slibného rozvoje průmyslu. A použití dovážených terapeutických a profylaktických látek zvyšuje náklady na produkty živočišné výroby a snižuje jejich ziskovost. V důsledku toho se výzkumná a vývojová práce s cílem nalézt místní netradiční zdroje, které mohou uspokojit potřeby živočišného průmyslu na biologicky aktivní přísady, stává obzvláště důležitou.
Různé krmné přísady přírodního i umělého původu jsou široce používány ve stravě hospodářských zvířat a ptáků k doplnění chybějících nutričních prvků. Patří mezi ně organominerální minerály, jako je křída, lastura a travertin.
Syntetická nebílkovinná dusíkatá hnojiva solí uhličitanu amonného, přípravky chlorečnanu amonného a močoviny a fosforečnanu amonného našly zvláštní význam a široké použití v chovu zvířat, zejména u přežvýkavců. Pozitivní výsledky byly dosaženy v chovu zvířat s použitím komplexních přírodních sloučenin bohatých na minerály a vitamíny, jako je sapropel, rašelina apod. Používají se jak v čisté formě, tak jako součást krmných přípravků obohacených o močovinu, eleuterokok, dubový extrakt [9, 11].
Pro zvýšení stravitelnosti krmiva, jeho konzervace a bezpečnosti se používá celá řada syntetických produktů mikrobiologické syntézy – enzymy, hormony, antibiotika, antioxidanty atd. Zpravidla jsou součástí vitamino-minerálních, profylaktických a terapeutických premixů.
Hledání nových netradičních směrů ve výrobě krmiv a chovu zvířat, umožňujících řešit problém jak v oblasti zlepšování zdravotního stavu hospodářských zvířat, tak v systému zvyšování jejich užitkovosti pomocí krmných aditiv, s přihlédnutím k vysokým nárokům na ekologii masných, mléčných a vaječných výrobků, cíleně vedlo ke zvýšení objemu výzkumu využití alkalických solí přírodních huminových kyselin v chovu zvířat.
Chemicky je huminová kyselina dlouhý řetězec molekul, které se uvolňují z půdy, rašeliny nebo hnědého uhlí. V komplexní kombinaci s kyselinou fulvovou tvoří huminové kyseliny biologicky dostupný komplex pro zlepšení zdraví živého organismu. Jeho hodnota je dána přítomností více než 70 různých složek minerálů, více než 20 aminokyselin, vitamínů, přírodních polysacharidů, sterolů, hormonů, mastných kyselin, rostlinných pigmentů (flavonoidů), přírodních antioxidantů (katechiny). Složení tohoto komplexu obsahuje nesteroidní fytoestrogeny přírodního původu – isoflavonoidy, dále chinony s antibiotickými vlastnostmi a další užitečné složky. Tato koncentrace biologicky aktivních látek určuje rozmanitost pozitivních účinků huminových kyselin na živé organismy [12].
Podstatou interakce živé buňky s huminovými kyselinami je, že intaktní molekuly huminových kyselin a vysokomolekulární zbytky jejich intracelulárního trávení jsou lokalizovány v buněčných stěnách nebo ve vrstvě přímo sousedící s cytoplazmatickou membránou. V důsledku toho se na povrchu živé buňky objeví něco jako aktivní filtr, který váže ionty těžkých kovů do stabilních komplexů chelátového typu; zachycuje molekuly pesticidů a dalších organických xenobiotik a také váže volné radikály vzniklé v plazmatické membráně v důsledku peroxidace lipidů.
Tato interakce má za následek uvolnění energie, kterou namísto vynaložení na kompenzaci nepříznivých vlivů vnějšího prostředí využije samotná buňka k růstu a reprodukci, což v konečném důsledku vede ke zvýšení její konkurenceschopnosti i konkurenceschopnosti organismu jako celku [6, 7].
Experimentální výzkum a aplikace přípravků na bázi huminových kyselin probíhají v medicíně a veterinární vědě již od roku 1967. Na základě získaných výsledků byly stanoveny krmné standardy a doporučené terapeutické dávky léků, které vykazují pozitivní vlastnosti a mohou být použity jako terapeutické prostředky pro různá onemocnění gastrointestinálního traktu a metabolické poruchy spojené se střevními infekcemi. Důvodem jsou především antibakteriální a antivirové účinky huminových kyselin a také jejich adstringentní, antiresorpční a protizánětlivý charakter [3].
Testy přípravků huminových kyselin odhalily, že nemají karcinogenní, alergenní, anafylaktogenní, teratogenní ani embryotoxické vlastnosti. To umožňuje, aby byly klasifikovány jako neškodné pro zvířata a lidi, což poskytuje významné výhody oproti tradičním lékům. To umožňuje jejich použití k výrobě přírodních krmných přísad šetrných k životnímu prostředí a veterinárních léčiv pro ptáky, hospodářská zvířata, ryby a domácí mazlíčky.
Terapeutické a profylaktické vlastnosti huminových kyselin spočívají v jejich schopnosti obalit střevní sliznici zvířat a snížit nebo zcela zabránit vstřebávání toxických metabolických produktů po infekci, stejně jako při zkrmování nekvalitním krmivem. Huminové kyseliny jsou jednoduše přimíchány do krmiva, jsou velmi dobře snášeny a nemají žádné vedlejší účinky na organismus zvířete.
Při léčbě střevních onemocnění je pozorován pokles patologických impulzů z periferních nervových zakončení střeva a obnovení normální peristaltiky a tonusu. Jejich vlivem se u zvířat vystavených stresu obnovuje střevní imunita a pod mírným opalováním dochází ke ztluštění střevní sliznice, ke snížení její propustnosti a nadměrné sekrece tkáňového moku do lumen střeva. Tím se zabrání dehydrataci organismu [12].
Byl nashromážděn rozsáhlý materiál o vlivu přípravků obsahujících huminové kyseliny na imunitní stav zvířat. Huminové kyseliny prostřednictvím nezávislých receptorů umístěných ve střevní stěně (Peyerovy pláty) stimulují imunitní systém organismu k ochraně před cizími vlivy. Vlivem humátů se zesílí fagocytární funkce leukocytů, dodatečně se stimuluje obranyschopnost organismu, což snižuje mortalitu a pomáhá zvýšit míru přežití mláďat [3, 5, 8, 11].
U zánětlivých procesů v žaludku a střevech způsobených patogenní mikroflórou je první léčbou medikamentózní terapie antibiotiky zaměřená na ničení patogenních bakterií. Využívá se také substituční terapie probiotiky, která je zaměřena na kvantitativní vytěsnění patogenní mikroflóry ve prospěch hlavní fyziologické mikroflóry střeva. Za perspektivní alternativu antibiotik a probiotik při stabilizaci střevní mikroflóry jsou považovány přípravky huminových kyselin, které neméně úspěšně neutralizují patogenní mikroflóru a současně potlačují zánět a blokují místa adheze patogenních patogenů ve střevní sliznici. Bylo zjištěno, že huminové kyseliny vážou patogenní E. coli v průměru z 94 % a endotoxiny z 82 %. Bakterie a toxiny vázané huminovou kyselinou jsou z těla odstraněny přirozeně [3, 8].
Antivirový účinek huminových kyselin je považován za nejúčinnější v terapii zvířat, protože na zotavení se navíc podílí imunomodulační účinek léku na hostitelský organismus.
Vysoká biologická aktivita přípravků s huminovými kyselinami se projevuje i ve vztahu k houbovým chorobám, byl zaznamenán jejich fungicidní účinek proti candida albicans, která obývá gastrointestinální trakt zvířat i lidí.
Přípravky huminových kyselin konkurují běžným minerálním adsorbentům (aktivní uhlí, jíl). Díky svým chemickým vlastnostem pomáhají vázat kationty těžkých kovů, vykazují adsorpční vlastnosti pro dusitany, dusičnany, insekticidy a další antinutriční látky, které se dostávají do gastrointestinálního traktu zvířat. Huminové kyseliny přitom prokluzují mezi klky střevního epitelu a vytvářejí ochranný film z nejjemnějších částic huminové kyseliny, který chrání tkáně epitelu a lymfatických uzlin.
Adsorpční účinek huminových kyselin je umocněn jejich schopností pronikat do tenkého střeva v nezměněné podobě a uplatnit svoji schopnost proti toxinům na správném místě, kde se toxické látky fixují, zpomaluje se jejich vstřebávání a urychluje se jejich odchod z těla stolicí.
Mechanismus terapie huminovými kyselinami se oproti antibiotikům projevuje poměrně pomalu, během 24-72 hodin. Současně dochází k postupnému odstraňování patogenní mikroflóry z těla a stimulaci tvorby protilátek, čímž se zvyšuje odolnost a obranné systémy zvířete.
Různorodé složení organických kyselin v přípravcích na bázi huminových kyselin napomáhá kromě působení enzymů rozkládat částice potravy, čímž pozitivně ovlivňuje stravitelnost a přeměnu krmiva. A to vede ke zvýšení produktivity a zvýšení živočišné výroby [1, 2, 4].
Experimenty prováděné na použití huminových kyselin jako přísad do krmiv a veterinárních léčiv neodhalily toxicitu, alergie ani jiné vedlejší účinky u zvířat, což je předpokladem pro široké použití těchto léčiv v chovu zvířat.
Prezentované výsledky četných a dlouhodobých studií ukazují absolutní bezpečnost huminových kyselin pro zvířata, lidi i životní prostředí. Je prokázán jejich pozitivní léčebný účinek na téměř všechny druhy zvířat. Zavedení huminových kyselin do stravy zvířat a ptáků vede k aktivaci jejich životních sil, rychlé adaptaci na měnící se podmínky prostředí, urychlení fermentace krmiva díky rozvoji prospěšné mikroflóry v gastrointestinálním traktu, růst stimulujícím a imunomodulačním účinkům [8-10].
REFERENCE
1. Bailey CA, White KE a Donke S L. 1996. Hodnocení menefeehumate TM na užitkovosti brojlerů. Nauka o drůbeži 75:84.
2. Eren M, Deniz G, Gezen SS a Turkmen I 2000. Účinky dietního humátu na růstovou výkonnost, koncentraci minerálů v séru a kostní popel brojlerů. Ankara Institute of Veterinary Medicine Fakultní časopis 47: 255−63.
3. Islám, K. M. S., A. Schuhmacher a J. M. Gropp. 2005. Huminové kyseliny v živočišné výrobě. Pákistán J. Nutr. 4(3):126-134.
4. Karaoglu M., Macit M., Esenbuga N., Durdag H., Turgut L., Bilgin OC, 2004: Vliv doplňkového humátu na různých úrovních na růst, porážku a vlastnosti jatečně upravených těl brojlerů. International Journal of Poultry Science sv. 3: 406-410.
5. Shermer CL, Maciorowski KG, Bailey CA, Byers FM a Ricke S. 1998. Metabolity slepého střeva a mikrobiální populace u kuřat konzumujících stravu obsahující těženou humátovou sloučeninu. Journal of the Science of Food and Agriculture 77: 479−86.
6. Birjukov, M.V. / Biologický účinek huminových kyselin na živé buňky // Rašelina při řešení problémů energetiky, zemědělství a ekologie. — Minsk, 2006. — S. 167−171.
7. Buzlama, V.S., Dolgopolov V.N., Safonov V.N. / Mechanismus účinku přípravků huminových látek / Výsledky a perspektivy použití huminových přípravků v produkčním chovu hospodářských zvířat, chovu koní a drůbeže // Sborník zpráv z konference. — M., 2006. — S. 24−33.
8. Gabdullin F.Kh., Zakirov T.M., A. Volkov.Kh., Shakirov Sh.K. / Vliv aktivované EPA “BioGumMix” na produktivitu telat v období po mléce // Vědecké poznámky Kazanské státní akademie veterinární medicíny pojmenované po N.E. — 2014. — T. 219. — S. 69−73.
9. Dolgopolov, V.N. / Zkušenosti s používáním Gumivalu pro zlepšení užitkovosti skotu, prasat a drůbeže / Výsledky a perspektivy použití huminových přípravků v produkčním chovu hospodářských zvířat, chovu koní a drůbeže // Sborník zpráv z konference. — M., 2006. — S.40 — 43.
10. Zakirov T. M., Yusupova G. R., Shakirov Sh K., Volkov A. Kh., Gabdullin F. Kh., Yakubova L. F. / Aktivovaný energetický proteinový koncentrát “BioGumMix” – nová krmná přísada pro dojnice // Vědecké poznámky Kazaňské státní akademie N. E. Veterinary Medicine. — 2014. — T. 220. — S. 100−104.
11. Zakirov T. M., Yusupova G. R., Shakirov Sh K., Gabdullin F. Kh., Yakubova L. F., Volkov A. Kh / Dynamika mléčné produktivity laktujících krav při krmení aktivovaným energeticko-proteinovým koncentrátem pojmenovaným po “BioGumMix” // Vědecké poznámky Státní akademie státu Kazaňská N. E. Bau. — 2014. — T. 220. — S. 104−108.
12. Platonov V. V., Eliseev D. N., Polovetskaya O. S., Khadartsev A. A. / Srovnávací charakteristiky strukturních znaků rašelinových huminových a hymatomelanových kyselin ve vztahu ke specifičnosti jejich fyziologického působení // Bulletin of New Medical Technologies. — 2010. — T. XVII. — č. 4. — S. 9−11.
