Vlha zlatá neboli Vlha – příroda světa
Zlatý včelojed nebo včelojed (Merops apiaster) — pták představující čeleď včelojedů (Meropidae). Hnízdí na jihu Evropy a zimuje v Africe, Arábii nebo Indii. Vlha evropský je pestrobarevný a velmi obratný pták, který loví hmyz ve vzduchu. Zvláště ráda hoduje na včelách. Moderní včelaři jej nespravedlivě považují za škůdce, neboť včelojed loví kromě včel i jiný hmyz, jako jsou vosy a vlci.
Jídlo
Vlha se živí létajícím hmyzem: vosami, včelami, vážkami, brouky a motýly. Chytá kořist za letu. Příležitostně tento pták ochotně žere včely medonosné. Na kořist včeloj vyhlíží z vyvýšeného místa – proutěného plotu, telegrafního sloupu, kamene nebo suché větve stromu. Jakmile zpozoruje kořist, okamžitě se zvedne do vzduchu a chytí ji. Pták regurgituje chitinózní části kůže hmyzu; jeho žaludek je není schopen strávit.
Život
Vlha evropský je stádový pták, který hnízdí v koloniích čítajících několik desítek až několik tisíc jedinců. V období hnízdění se tvoří rodinné skupiny s jedním nebo více mláďaty, která nedosáhla pohlavní dospělosti, tzv. „pomocníci“. Společně kopou díry, staví hnízda, chovají kuřata a dokonce létají na jih, přičemž během příštího hnízdění zůstávají jednou rodinou. Stovky pestrobarevných včelojedů v letu jsou velkolepou podívanou, kterou vytvořila příroda. Ptáci krouží, vznášejí se, sestupují z velké výšky a zpívají svou zvonivou píseň – “pul-pul-pul”. Společným úsilím vyhání hejno včelojedů z hnízd i takové predátory, jako jsou luňáci černí, kteří zasahují do jejich vajec a malých mláďat.
Reprodukce
Vlha evropský hnízdí v norách v hloubce 1,5 m, které si většinou vyhrabává v písčitých útesech u vody. Samec a samice si pomocí tlapek a zobáků vytvářejí téměř vodorovný průchod na strmém břehu, dlouhý 1 až 2 m. Na konci tunelu je hnízdní komora. Před nakladením vajíček oba partneři brání hnízdo před invazí jiných uchazečů, včetně kolegů kolonistů. Samice snáší 1-2, někdy i 4 bílých vajec v intervalu 6-10 dnů. Rodiče se v inkubaci vajíček střídají. V noci je samička většinou zahřeje, samec spí na nedalekém stromě. Samec přináší potravu samičce, která sedí na vejcích. Dvojici se stavbou hnízda a krmením mláďat pomáhají mláďata z předchozí snůšky.
Místo, kde se hnízdo nachází, není před snesením vajíček ničím vystláno, ale brzy se v něm začnou hromadit částečky chitinózního obalu hmyzu odvrženého ptačím žaludkem, ze kterého se časem vytvoří dosti hustá podestýlka. Mláďata se líhnou jedno po druhém v několikadenních intervalech. Jsou slepí a bez peří. Po týdnu se jim otevřou oči. Rodiče a “chůvy” krmí mláďata hmyzem. Po 4 týdnech začnou mláďata létat. Spolu s rodiči a jejich pomocníky tráví několik dní v blízkosti hnízda a usazují se na stromech, aby odpočívali a spali. Ptáci krmí svá kuřata ještě asi 3 týdny.
Věděli jste, že…
V hnízdní komoře blanokřídlých se nachází mnoho zbytků chitinových obalů hmyzu, které ptačí tělo nestráví.
- Včelaři žijící v tropické Africe tvoří skupiny s velmi zajímavou sociální strukturou. Jedná se o některá z nejrozvinutějších ptačích společenstev.
- V Africe včelojedi často využívají jako hnízda opuštěné nory zardařích.
- Všechny druhy včelojedů obvykle žijí v malých skupinách – rodičovský pár, jeden nebo více mladších ptáků, kteří nedosáhli pohlavní dospělosti. Rodina může mít až 12 členů.
- Ve střední Evropě včelojed občas hnízdí. V roce 1990 hnízdilo v Německu (Bádensko-Württembersko) více než 12 párů včelojedů evropských.
- Aby nakrmil sebe a svá mláďata, musí včelojed chytit denně asi 225 kusů hmyzu.
Jak včelojed chytá včely?
- Včelařík uchopí kořist dlouhým úzkým zobákem a vrátí se s ní na strom.
- Aby včelojeda odstranil žihadlo, silně přitlačí břicho na větev.
- Hmyz chytí špičkou zobáku a několikrát s ním udeří pravou a levou stranou o větev.
Habitat
V létě žije v jižní a jihovýchodní Evropě, v jihozápadní Asii a v zimě létá do Afriky jižně od Sahary, do východní Indie a jižní Arábie. Hnízdiště se nacházejí v severní Africe, částech Jižní Afriky a jihozápadní Asii.
Hrozby
Včelaři v oblastech Středomoří střílejí včelojedy, protože se domnívají, že jsou pro včelařství škodliví.
Dnes jsem vám chtěl povědět o vlhavě zlaté, přirozeném nepříteli létajícího hmyzu. Tak se s ní seznámme – vlha zlatá.
Malý (o velikosti drozda) pták půvabné postavy s tenkým, poměrně dlouhým zobákem. Vlha obecná neboli včelařka je jedním z nejzářivěji zbarvených ptáků v Evropě, dosahuje délky až 28 cm. Je těžké si ji splést s jiným ptákem. Břicho včely je modré, hřbet a zadní strana krku jsou červenohnědé a křídla jsou směsicí těchto dvou barev. Nad žlutou bradou je černý pruh vedoucí od kořene zobáku k očím. Mladí ptáci jsou obvykle poněkud světlejší a mají kratší ocas.
Oblíbenými stanovišti jsou otevřené stepní prostory protkané roklemi, lomy, řekami se strmými břehy, kde se nacházejí ostrůvky dřevnaté a keřové vegetace nebo jednotlivé stromy.
Usazují se v koloniích o 2 až 60 párech. Hnízda si staví v norách, ve vysokých (3-5 m) útesech, zarostlých keři nebo bez vegetace. Pro hrabání nor preferuje hlíny, i když půda obvykle nehraje velkou roli. Nora vypadá jako dlouhá, téměř vodorovná chodba, někdy se zatáčkou. Chodba končí rozšířenou hnízdní komorou. Není zde žádná výstelka a snůška se nachází přímo na zemi. Postupem času se v noře hromadí chitinové zbytky hmyzu.
Kompletní snůška vlha zlatá se skládá ze 4–7, vzácně 8–9, výjimečně 10 lesklých, bílých, téměř kulovitých vajec. Hmotnost vajec je 6 g, délka 26 mm, průměr 21 mm.
Pták začíná hnízdit v druhé polovině května, ale vzhledem k prodloužené době hnízdění lze snůšky nalézt i později. Ročně se vyskytne jedno mládě. Oba ptáci inkubují 25–30 dní. Vylíhnutá mláďata jsou zpočátku holá s růžovou kůží. Zobák mláďat je šedý s velmi tenkými nažloutlými ztluštěními po okrajích. Mláďata se vyvíjejí pomalu a díru opouštějí ve věku asi měsíce. Brzy poté, co mláďata odletí, se včelaři shromažďují do hejnů a opouštějí hnízdiště.
Na svá zimoviště létají dvěma způsoby. Ti, kteří hnízdí v jihozápadní Evropě a severní Africe, migrují do západní Afriky, zatímco ostatní dávají přednost zimování na východě afrického kontinentu.
Životnost včely zlaté je asi 4 roky.
Zajímavosti:
— Zatímco včela obecná je na jihu Francie chráněným druhem, včelaři ve Španělsku, Maroku, Řecku a na Kypru ji vyhubí, protože ji považují za zlomyslného škůdce včelínů. Obyvatelé Kypru a nilské delty včelaře chytají a jedí.
— Včelařka udeří chyceným hmyzem o tvrdý povrch a důkladně ho rozdrtí, aby při polykání nebyla štípána. Včelařka později vyzvrací křídla a chitinový schránku hmyzu v podobě malých kuliček.
— Aby včelařka nakrmila sebe a svá mláďata, musí denně chytit asi 225 kusů hmyzu velikosti včely.
— Maximální věk zaznamenaný v Evropě je 5 let 11 měsíců.
— Včelařka si všimne letícího hmyzu ze vzdálenosti 100 m. Pokud má pták hlad, okamžitě se vrhne za ním, ale pokud je sytý, pouze otočí hlavu směrem k možné kořisti.
— Při vytahování žihadla z chyceného hmyzu včelařka vždy zavře oči, aby je ochránila před jedem.
— Při kopání díry a hnízdní komory ptáci vyvrhují 7–12 kg zeminy.
— Někdy se vedle hlavní hnízdní díry nachází několik krátkých dalších otvorů; samec zde obvykle tráví noc.
— Skořápka čerstvě sneseného vejce včely je růžová, průhledná a velmi tenká. Brzy však ztvrdne a zbělá a poté od kontaktu se zemí zhnědne.
— Během jarní migrace se roční ptáci zdržují na zimovištích déle než starší jedinci, kteří jsou znatelně aktivnější při cestě na hnízdiště.
— Bylo zaznamenáno několik případů, kdy po úhynu samice v posledních fázích inkubace převzal samec plnou odpovědnost za inkubaci vajec a následné krmení mláďat. V takových případech se hmotnost samce do konce inkubace snížila na 40–46 g. (Tělesná hmotnost dospělého včelaře obecného je 53–56 g.)
— Pro demonstrativní chování včelárů zlatých je typické rituální krmení. Při stavbě hnízd samci přinášejí samici potravu – vážku, čmeláka nebo brouka. Hmyz je usmrcen úderem do větvičky. V tomto okamžiku se broukovi odlomí krovky. Poté samec demonstrativně podá kořist samici. Ta ji přijme a sní, načež dochází k páření.
— Kroužkovací materiály ukazují úzké pouto rodičů k sobě navzájem. Z 16 párů, jejichž oba ptáci byli nalezeni v oblasti značkování v letech následujících po kroužkování, se partner změnil pouze ve dvou případech. „Loajalita“ k partnerovi u včelárů byla tedy 88 %.
— V roce 1941 noviny „Chopyorskaja pravda“ z Makarovského okresu otiskly článek s názvem „Zničte nepřítele včelařství“. Zejména uváděly, že v daném roce včelař zlatý způsobil včelařství v okrese značné škody. Autoři článku vyzývali k likvidaci tohoto ptáka; podle jejich názoru by včelaři neměli ani na minutu opouštět včelína a včelaře střílet spolu s ostatními kolchozníky. Statistiky však ukazovaly, že včelaři ročně zničí pouze 0,45–0,9 % objemu uhynulých včel.
— Všechny druhy včelařů obvykle žijí v malých skupinách – rodičovský pár, jeden nebo více mladých ptáků, kteří nedosáhli pohlavní dospělosti. Rodina může mít až 12 členů.
— Vlhojedy jsou velmi teplomilné a pokud je teplota vzduchu pod +10°, téměř nikdy nelétají.
— V důsledku globálního oteplování se nyní mnoho druhů ptáků vyskytuje v severnějších oblastech. Rozšíření vlhy obecné (Merops apiaster) bylo dříve omezeno 21stupňovou teplotní hranicí, ale vzhledem k tomu, že se samotná teplotní hranice posunula, byl tento druh v posledních desetiletích rozšířen nebo obnoven ve střední Evropě severně od 47. stupně zeměpisné šířky. V roce 2017 byl spatřen v Ťumeňské oblasti.
— Některým rodičovským párům někdy s krmením mláďat pomáhá jeden nebo dva další pomocní ptáci. Jsou to buď mladí ptáci z jejich loňského plodu (jako chůvy), nebo sousední pár, kterému uhynula snůška nebo mláďata.
— Často, jen tak pro zábavu, udeří zobáky do drátu a se zájmem naslouchají kovovému zvonění.
— Ukrajinská společnost pro ochranu ptáků společně s Národním ekologickým a naturalistickým centrem zvolila vlhu obecnou (Merops apiaster) Ptákem roku 2013 na Ukrajině.
