Rána do čelisti je pro mozek nejneškodnější.

Sovsport.ru kontaktoval profesionálního boxera Dmitrije Lučnikova, který vysvětlil vysokou úmrtnost boxerů.

Slavný britský boxer Mike Towell zemřel v nemocnici poté, co byl v ringu knokautován. Asi před rokem zemřel na podobná zranění australský boxer David Brown. Server Sovsport.ru kontaktoval profesionálního boxera Dmitrije Lučnikova, který vysvětlil vysokou úmrtnost boxerů.

– Jaká zranění se u boxerů nejčastěji vyskytují?
– Nejčastější jsou zranění rukou, – říká Lučnikov. – Boxeři si netejpují tak často dobře a ne vždy odpalují přesně. Proto jako první „létají“ ruce. Na druhém místě jsou řezné rány, zlomené nosy. Méně často zlomené uši. Někdy prasknou ušní bubínky a poškodí se zuby. Chránič úst samozřejmě zachrání, ale zuby se rozpadnou, odlomí se kusy. Stává se, že se poškodí sítnice oka, jako se to stalo Orzubkovi Nazarovovi. Po deseti letech utrpení mu dokonce vyjmuli oko a nasadili protézu, takže je velmi důležité trénovat v helmách. Stávají se zlomené a vykloubené čelisti. Při knockoutech a knockdownech se stávají zranění kolen – sportovci si poškozují vazy. Boxeři ztrácejí vědomí a padají, čímž si poškozují kolena.

– A co mozek?
– Otřesy mozku se stávají velmi často. Pokud jde o úmrtí, ne všechno je jednoznačné. Například se stal případ, kdy boxer absolvoval mnoho sparingů, kde schytal údery od soupeřů z jiné váhové kategorie. Když vstoupil do ringu, byl knokautován. V důsledku toho zemřel na krvácení do mozku, ale ne v ringu, ale v nemocnici.

Na sjezdu Světové boxerské rady (WBC), kterého se zúčastnili neurochirurgové a další odborníci v tomto oboru, byl box uznán jako nebezpečný sport, ale s řadou nuancí. Jedno z nebezpečí pro mozek se skrývá ve výběru vybavení. Mnoho lidí si myslí, že pokud si vyberete „nejbezpečnější“ rukavice, údery nebudou tak traumatické. Většina knockoutů ale nebývá způsobena údery do hlavy, ale přesným zásahem do čelisti. Jedná se o nejneškodnější úder do mozku, protože impuls jde do mozku po nervových zakončeních. Dojde k „záblesku“ a boxer je knokautován. Pro mozek je mnohem škodlivější, když sportovec dostane mnoho úderů do hlavy. Je lepší dostat úder do čelisti jednou, než dostat mnoho úderů během celého zápasu.

– Kdo by měl sledovat zdraví boxera?
– Trenéři a v první řadě rozhodčí. Požadoval bych, aby rozhodčí každoročně absolvovali další školení o následcích neurologických zranění, aby dokázali rozlišovat mezi vážnými a nezávažnými zraněními. Stává se, že boxer má obličej „čistý“, ale míjí a míjí. Někdo si myslí, že by sportovec měl dostat šanci bojovat, ale takovým lidem chybí znalosti o boxu. Hlavní je zdraví sportovce.

– Pokud jsou údery do čelisti „nejneškodnější“, údery do které části hlavy jsou nejnebezpečnější?
– Například pokud boxer dostane silný boční úder do spánku. Dopad úderu jde z pěsti přímo do mozku. Hlavním nebezpečím je otřes mozku. Mozek se „vznáší“ v lebce. A po úderech se s ní srazí. A pokud je trajektorie úderu spirálovitá, pak je dvojnásobně nebezpečná, protože se mohou poškodit cévy a nezáleží na tom, kam úder dopadl. Proto mají schopní boxeři v první řadě vynikající obranné dovednosti, které se rozvíjejí v průběhu let.

– Mluvil jste o certifikaci rozhodčích. Děje se to teď?
– Rozhodčí se každoročně účastní boxerských sjezdů. Každopádně nejzkušenější a nejznámější rozhodčí domácího boxu, lidé starší generace, se jich pravidelně účastní, protože chápou svou zodpovědnost. Jsou certifikováni, získávají licence, účastní se seminářů. V Rusku se podobná práce dříve také prováděla, ale teď o ní nevím.

– Je obecně úmrtnost boxerů po zraněních vysoká?
– Vyšší než v jiných sportech. I když vím, že ve fotbale se sportovci narazili hlavou o brankovou tyč a zemřeli. Vysoká úmrtnost je také v automobilovém a motoristickém sportu.

– Vyskytly se nějaké případy, kdy se boxer po úderu rozhodl ukončit kariéru?
– Ano, stává se to. V mé praxi byl jeden velmi slibný ukrajinský sportovec. Nebudu ho jmenovat. Nečekaně ho knokautoval „outsider“. Nikdo to nečekal. Dvě nebo tři minuty ležel v bezvědomí a nemohli ho přivést k rozumu. Poté se u něj rozvinul strach. Měl ještě dva nebo tři zápasy. Byly neúspěšné. Před zápasy se třásl. Bál se, když seděl v šatně, i když předtím byl považován za vycházející hvězdu.

Také si pamatuji uzbeckého boxera, který se na svůj první profesionální zápas dlouho připravoval a hodně trénoval v Německu. Jako amatér toho hodně vyhrál. Na svůj první profesionální zápas vyrazil s evidentně slabým soupeřem. Omylem mu zasadil úder pěstí. Uzbeka nemohli asi pět minut dostat k rozumu, ležel na zemi. V důsledku toho také s tímto sportem skončil. Prý má zdravotní problémy. Znám dost podobných případů.

– Doporučil jste osobně někomu, aby ukončil kariéru?
– Ne.

– Co by se muselo stát, abyste mohl/a dát takovou radu?
– Dva nebo tři knockouty během roku společné práce. Pokud by mezi nimi panoval důvěryhodný vztah, doporučil bych tohle a jen trenérovi.

– Absolvují boxeři vždy lékařskou prohlídku před zápasem?
– Ano.

– A potom?
– Z vůle nebo nutnosti. Hlavně z iniciativy boxera nebo jeho týmu v případě jakýchkoli zranění. Podle pravidel profesionální boxerské federace je boxer, pokud byl knokautován nebo sražen k zemi, povinen podstoupit vyšetření, aby byla jasná povaha případných následků.

– Může zcela zdravý sportovec zemřít v ringu v důsledku úderu, nebo musí být jeho zdraví něčím podkopáno hned od začátku?
– Všechno je možné, ale zpravidla se to nestane z jedné rány. Obvykle už dříve byly problémy. Stalo se, že dva týdny před zápasem byl jeden boxer knokautován, pak nastoupil do ringu a po zápase zemřel v nemocnici.

– Je možné rozpoznat příznaky otřesu mozku nebo vážného zranění přímo během boje?
– To je spíše otázka na lékaře. Pokud má ale boxer neurologické problémy, jsou znatelné po knockdownu, kdy ho například nohy „neposlouchají“. V tomto okamžiku je šéfem v ringu rozhodčí. Lékaře volá pouze na konzultaci. Konečné rozhodnutí je jeho, pokud boxerův „corner“ nehodí ručník do ringu.

– Takže tohle rozhodčí hledá, když napočítá do deseti, podívá se boxerovi do očí a požádá ho, aby zvedl ruce a udělal pár kroků?
– Samozřejmě. Vzpomeneme-li si na zápas mezi Denisem Lebeděvem a Guillermem Jonesem – takové zápasy by měly být ukázány všem, kteří se věnují boxu, na kterých závisí osud sportovce, aby všichni pochopili – takové zápasy by měly být ukončeny dříve. Na poloviční vzdálenost takového zápasu. V tomto zápase je rozhodčí 100% zodpovědný za takový “výsledek”. Diskvalifikoval bych ho na pár let a donutil ho absolvovat příslušné opakovací kurzy. Za druhé, tým měl zápas ukončit dříve.