Kutepová Marina | Proč houby dostaly taková jména | Časopis Předškolní výchova č. 13/2008
Muchomůrka červená – s jasně červenou čepicí, bílé tečky na červené. Vysoká houba je „muž v nejlepších letech života a síly“, jak by řekl Carlson. Proč se mu tak říkalo? “Mouchy + hladovět = muchomůrka.” Pro lidi je to jed, pro mouchy smrt, když si z této houby připravíte tinkturu. A pro losy a další obyvatele lesa – lék. Mimochodem, muchomůrky nejsou jen červené.
Amanita porfyrie – Jeho čepice je hnědofialová, což znamená porfyrová.
Amanita Pantherová – klobouk se skvrnami, jako vzor kožešiny pantera.
Amanita je páchnoucí — vůně je těžká, je lepší ji necítit. Všechny muchomůrky jsou jedovaté, ale krásné.
Pohledný muž č. 2. Satanické houby
Satanic – od slova “Satan”. Satan je jako ďábel. Ať ho sežerou čerti a další zlí duchové. Ale lidé nemohou. Jen si to lidé často pletou s hřibem hřibem, hřibem. Externě velmi podobné. Ale satanská houba je jedovatá.
Pohledný muž č. 3. žlučová houba
Název houby pochází ze slova „žluč“ („hořkost“). A snaží se vydávat za hřiba: je také krásný, jako pravý hřib. Je velmi těžké je rozlišit, ale pokud olíznete klobouk žlučníku, bude chutnat hořce.
Kráska č. 4. Pale břicho
Bledé muchomůrky jsou vysoké huby s tenkými nohami a nohy vypadají, jako by měly na sobě krajku nebo volán. Móda! Ale ne nadarmo se jim říkalo muchomůrky: jsou špinavé, jedovaté.
Všechny vítězky soutěže krásy budeme muset vyhodit z koše!
jedlé houby
Nyní se podívejme, co máme v druhém košíku. Zde houby nejsou tak elegantní a světlé. Ale jsou jedlé.
Zrzavý. Proč se tak jmenoval, rozumíš? Jedná se o červenou, jasnou houbu, která se ráda schovává pod stromy.
Probuzení Proč se trápí? Nemá obavy. Podívejte se pozorněji: klobouk je růžový, nadýchaný a přes něj se šíří bílé kruhy a vlny. Kvůli těmto vzorům, kvůli vlnám se houba nazývá vlna. Opravdu jí chci říkat malíčku.
Beljanka. Tady není co vysvětlovat. Vypadá jako narůžovělá vlna, jen klobouk je bílý.
Liška. Přesněji lišky. Proč se jim tak říkalo? Ano, pro jejich liščí barvu a jejich zvyky: jsou to mazané houby, dobře se schovávají.
Zelenka. Tato houba má nazelenalý klobouk, takže se může lépe schovat pod listy a v trávě.
Jaké další houby dostaly jméno podle své barvy?
Zrzka. Červená hlavička houby ráda vykukuje zpod osik.
Zeleník zelený. Russulas se zelenými klobouky se nazývají zelí.
Černuška. Černá houba. Jeho druhé jméno je černá mléčná houba.
Rjadovka. Jedná se o houbu, která má tři jména najednou – serushka, palička a řádek. Proč tolik jmen najednou? Buď mu dají jméno pro jeho barvu (pro šedý nebo pestrý klobouk), nebo pro jeho houbové zvyky: řádky jsou „zvyklé“ růst v řadách.
Mnoho hub dostalo jména pro své houbařské zvyky. Říká se tomu, kdo kde roste.
Moucha mechová. Miluje mech, jeho noha se prostě zaboří do mechu.
Hnojník je bílý. Roste na hromadách hnoje, kde se pásly krávy a nechávaly „koláče“. Tato houba má „cizí“ název – „žampiony“. Ne každý to však ví. Někdy jsou hnojníci považováni za „špatné“ houby a lidé je nechtějí sbírat. Ale marně. To je úžasná houba! Lahodné! Nyní se speciálně pěstuje ve sklenících na hnoji i v zimě.
Medová houba. Tyto houby milují růst kolem pařezu – «pařezový revír,“ jak se někdy na vesnicích říká. Pouze od slova “okres”. о vlevo, odjet. Stopy „konopí“ ve slově lze také nalézt:
oh-pero-ok.
Hřib. Usadí se pod břízami. Za starých časů měly při sekání čas i vesnické ženy o polední přestávce zaběhnout do březového háje na sběr těchto hub. Proto zřejmě mají houby druhé jméno – obabki. Muži na to asi přišli: “Naše ženy drží krok všude!” Ach!-babičky!”
Hřib. Své jméno dostal podle svého zvyku růst pod osiky.
Podoreshnik. Hádejte, jaké je oblíbené místo této houby? Samozřejmě pod keři vlašských ořechů.
Poddubnik. Vybere si svou „registraci“ pod duby. A tam také divoká prasata ráda chodí na procházky a sbírají žaludy. Proto se někdy poddubníku také říká vepř.
Dubovik. Houba z dubových lesů. Vypadá jako bílá houba. V Bělorusku tomu říkají „polská bílá“. A někdy mu říkají „zajíc“. Za touto houbou musíte skočit jako za zajíčkem: sem tam se schová.
Existují houby, které jsou pojmenovány pro svůj neobvyklý vzhled.
Smrž. Tato houba je celá pomačkaná, klobouk je zmačkaný a zploštělý.
Jít kolem. Taková kyprá, silná houba. Druhé jméno je value.
Plechovka s olejem. Klobouk této houby se zdá být potřísněný olejem, třpytí se a vyklouzne z rukou. Ale v jakékoli podobě – smažené, vařené, nakládané – to si prostě žádá, abyste si ho dali do úst. Lahodné!
A zde jsou vítězové všech houbařských soutěží – hřiby neboli hřiby! Proč se jim říkalo hřiby? Protože rostou v borovém lese. Proč se jim říká bílé? Kloboučky těchto hub jsou ostatně svrchu hnědé. Ale když jsou houby uvařené, neztmavnou, jejich stopka a spodní část klobouku zůstanou bílé jako byly. Budou ještě bělejší. A jaká vůně! Jak na smažení, tak na vaření i sušení – hřiby jsou dobré všude!
