Dostanou se naši psi do nebe – KP. RU

Psi a kočky nežijí dlouho. Jsme odsouzeni je přežít. Můj pes jménem Baton bohužel na tomto světě dlouho nevydrží. Veterinář, který ho nejednou zachránil před smrtí, řekl: “Můžete počítat maximálně s pěti až sedmi lety.” Batošovi jsou již více než tři roky. Když si představím, jak tato veselá klobása na jeho tlapkách, se srdcem plným stejné lásky ke mně, ke kočkám, k ptákům a k klobáse, které je tak podobný, zemře, přepadá mě zoufalství. Kamarádce se před očima kazí kundička a celá rodina se raduje, když se ocasaté stařeně podaří sama udělat hromádku nebo loužičku. “Pokud se jí něco stane, nevím, jak to přežijeme,” říká přítel. Ale ptáte se, když je na světě tolik katastrof a lidských úmrtí, není rouhání truchlit pro zvíře? Pro většinu z nás jsou to naše jediná rodina a přátelé. A můžeme pro ně truchlit, jak nám srdce říká. Jak probíhá smutek? První reakcí na smrt kočky nebo psa je popření. Zpočátku nemůžete uvěřit, že toto stvoření tam není. Pak přijde vztek, který se obrátí na kohokoli – na veterináře, který vašeho mazlíčka „špatně“ ošetřil, na rodinu a přátele. Dále přichází deprese. Můžete v něm zůstat navždy, ale nejlepší cesta ven je smířit se s tím, naučit se žít s myšlenkou, že váš čtyřnohý člen rodiny už tam není. Z nějakého důvodu se věří, že dětem by se neměla říkat pravda, že jejich mazlíček zemřel. Vymýšlí se různé nesmysly – „odešel“, „utekl“, „dal to jinému dítěti“. Není to správné. Děti potřebují vědět, že život je konečný a smrt je nevratná. Stačí říct: „Umřel nám pes. Netrpěl.” Nechte je plakat a pamatujte, že si potřebují vážit každé minuty strávené se svou kočkou nebo psem. Důstojná smrt nebo neslavný konec Znám mladého muže, který pracoval na transplantaci kostní dřeně pro svého dobrmana, který umíral na rakovinu. Tato operace se musela provádět každých šest měsíců, aby se mírně oddálila smrt zvířete. Většina jeho známých zakroutila prsty na spáncích, když zjistili, že pokaždé, když vyčíslil náklady na zbrusu nové „cizí auto“. Dobrman zemřel během druhé operace. “ Podíval jsem se do jeho klidných očí a uvědomil jsem si, jak jsem sobecký. Proč jsem psa mučil?” – majitel nyní lamentuje. Někdy je mnohem humánnější zvíře utratit, než ho nutit, aby nadále trpělo stářím nebo nevyléčitelnou nemocí. Když eutanazii provádí lékař, pes ani kočka netrpí. Tiše usnou. Budou zvířata vpuštěna do nebe? “Proč potřebuji nebe, když tam moje kočka není?” – řekl jeden moudrý muž. Podle křesťanských kánonů zvířata nemají duši, a proto nemají jít do nebe. Pro většinu obyčejných lidí, jako jsem já, kteří jsou spíše pověrčiví než věřící, je taková nespravedlnost nepochopitelná. Proč tam není duše? Vědí, jak milovat mnohem silněji než někteří lidé. Jednomu knězi, kterého znám, trvalo dlouho, než mi vysvětlil, že pouze člověk byl stvořen k obrazu a podobě Boží, a proto pouze on má právo na nebe. V Bibli však popis nebe zahrnuje koně a dokonce i orly. Takže orli a koně mají duši, ale psi a kočky ne? “Pes je skoro jako člověk,” řekl Alexander Men v jednom ze svých kázání. Myslím, že se s našimi oblíbenci určitě setkáme, byť tomu církev nevěří. POSLEDNÍ VŮLE Dalmatský zákon Napsal ji Eugene O’Neill pro svou ženu Carlottu v roce 1940, pár dní před smrtí jejich milovaného psa Blemeyho ze stáří Já, Blemey, cítím tíhu minulých let a uvědomuji si blížící se smrt, místo toto bude v mezipaměti paměti mého Mistra. Nemám nic, co bych Ho opustila, kromě své lásky a věrnosti. Tyto poklady odkazuji všem, kteří mě milovali, a zvláště svému Mistrovi a Paní, o kterých vím, že mě budou nejvíce truchlit. Žádám svého Mistra a svou Paní, aby na mě vždy pamatovali, ale aby pro mě příliš dlouho truchlili. Během svého života jsem se jim snažil být útěchou ve chvílích smutku a přinášet více radosti do dnů štěstí. Nechci být příčinou Jejich utrpení ani po své smrti. Ať si pamatují, že jsem díky Jejich lásce a péči o mě prožil tak šťastný život, jaký může žít jen pes, ale na jeho konci jsem byl slepý a hluchý a ani necítil králíka pod nosem, což ponižovalo mě a zranil mou hrdost. Je čas se rozloučit, než se stanu přítěží pro ty, kteří mě milují. Mám pocit, že mě opustila radost ze života. Je mi líto, že se s nimi loučím, ale ne se životem. Na rozdíl od lidí se psi nebojí smrti. Přijímáme to jako součást života, ale ne jako cizí a hroznou věc, která ničí život. Kdo ví, co tam čeká po smrti? Věřím, že tam je Nebe. Kde jsou všichni věčně mladí a plní síly, kde všichni dovádějí celý den a každou hodinu je čas oběda, kde za dlouhých večerů praská dříví v milionech krbů a kolem se shromažďují psi, aby zamyšleně hleděli do ohně a vzpomínali na staré dobré čas na zemi a láska jejich Mistrů. Obávám se, že je to příliš dobré i pro psa jako jsem já. Ale aspoň mě čeká klid. Mír a odpočinek pro mé unavené srdce a staré kosti a věčný spánek v zemi, kterou jsem tak miloval. Možná je to takhle lepší. Můj poslední požadavek. Slyšel jsem slova své paní: “Po Blemyho smrti si dalšího psa nepořídíme, protože už nebudu moci milovat nikoho jako on.” Žádám ji, aby si vzala dalšího psa na památku své lásky ke mně, jinak to na mě bude špatná vzpomínka. Chci vědět, že po komunikaci se mnou nemůže žít bez psů! Nemám závistivou a malichernou duši. Jsem přesvědčen, že většina psů je hodných, ačkoli můj dědic pravděpodobně nebude tak milovaný a rozhodně ne tak vychovaný, hezký a autoritativní, jako jsem byl v dobách své největší slávy. Přes všechny jeho nevyhnutelné nedostatky mu odkazuji svůj obojek, vodítko, pláštěnku a kabát. A sbohem, má drahá paní a mistře. Kdykoli přijdeš k mému hrobu, řekni se smutkem a radostí v srdci: „Zde leží ten, kterého jsi miloval a který miloval. To uslyším ve svém věčném spánku a ani smrt nezabrání mému duchu, aby vděčně vrtěl ocasem. Navždy tě budu milovat, jak může milovat jen pes. Překlad převzat z webu http://grief.narod.ru

Přečtěte si také

Věková kategorie webu 18 +

Online publikace (webová stránka) je registrována Roskomnadzorem, certifikát El č. FS77-80505 ze dne 15. března 2021.

ŠÉFREDAKTOR OLESIA VYACHESLAVOVNA NOSOVÁ.

HLAVNÍ REDAKTOR STRÁNEK – KANSKY VIKTOR FEDOROVICH.

AUTOREM MODERNÍ VERZE EDICE JE SUNGORKIN VLADIMIR NIKOLAEVICH.

Příspěvky a komentáře čtenářů webu zveřejněny bez úprav. Redakce si vyhrazuje právo je ze stránek odstranit nebo upravit, pokud jsou tyto zprávy a komentáře zneužitím svobody médií nebo porušením jiných požadavků zákona.

Nakladatelství JSC Komsomolskaja Pravda. INN: 7714037217 OGRN: 1027739295781 127015, Moskva, st. Novodmitrovskaya, 2B, patro 8, pokoj. 800, tel. +7 (495) 777-02-82.

Výhradní práva na materiály zveřejněné na webových stránkách www.kp.ru v souladu s právními předpisy Ruské federace o ochraně výsledků duševní činnosti náleží vydavatelství JSC Komsomolskaja Pravda a nejsou předmětem použití jinými osobami v v jakékoli formě bez písemného souhlasu držitele autorských práv.

Nákup autorských práv a kontaktování redakce: [email protected]